Máte strach z budoucnosti?

Dany: A co když se bojím že kdybych po vyučení šel ještě na maturitní zkoušky že bych je nezvládl.To je přece oprávněný strach.

Jirko,
i bez maturity se dá dobře žít. Menší stres, menší zodpovědnost.
Čistá hlava 😉 Někdy stejné a vyšší výdělky, než u VŠ vzdělání.
Práce spíše fyzická.

To vůbec není oprávněný strach!!!"
Je to zbytečná pitomost, vytvářený problém. Problém člověka s nízkým sebevědomím
nebo toho, kdo umí odhadnout své schopnosti/mož­nosti.
Co když, co kdyby,,,,, kdyby nebyly v rybníce ryby,
tak by byly v zadeli … (lidové rčení).

Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Kdo si nevěří, dřepí v koutě.
Kdo se bojí, má „blbé myšlenky“, přesně takové věci, k sobě přitahuje.....
Člověk má myslet na to, co chce, jak si co přeje. NIKDY na to, o co nestojí,
co nechce. Tedy, pokud je psychicky zralý(dospělý a má 5 švestek pohromadě.
Pro vytčený cíl má udělat maximum, tak, aby měl čisté svědomí,
že tomu dal co měl, mohl, je schopen.
Neúspěšnou maturitu, může člověk zopakovat.
Pokud po všech pokusech neuspěje, je to známka toho, že na to prostě nemá
nebo něco ošidil a sklidil své ovoce. 😉

Jirko, a k cemu ti ta maturita bude? Ty se chystas delat karieru??

No né, ale že většina lidí chodí na maturitní obory???

jyřýk🤪: Většina (dospělých) lidí nepije kakao. Třeba. A? Připadáš si, jako „většina lidí“?

Tzv. Vyučení s maturitou.

jyřýk🤪: Ne, není! 🙄

Oprávněný strach bude, když budeš nahý (bez ničeho) zamčený se lvem v kleci. Třeba.

Strach z toho, že kdybys šel na maturitu, že bys ji nezvládl, oprávněný není. Z čeho máš strach? Co by se Ti stalo kdybys ji nezvládl? Bys šel na popravu? Strčili by Ti do prdele trubku? Asi ne, viď? Tak? Ono by Ti to, cosi, dalo, i kdybys tu maturitu nedal. Tobě, na rovinu, asi moc ne, protože kde není, ani exekutor nebere, ale cosi jo.

To, co popisuješ je úzkostně inhibovaný temperament; vysvětlím.

Zdravý člověk, a vlastně jakýkoli jiný živočich, krom třeba prvoka, žije teď a tady. Dívej se na psy, nebo na kočky, třeba. Oni něco vyvedou, oni ví, že bude zle, ale jsou úplně vklidu, než to přijde. Pak je zle, dělají „takový jsem malinký“ a „já nic, to vítr!“, samozřejmě jim to nepomůže, je zle, pak se usmíří, a za 1/2 minuty o tom neví!

Racionální přístup k Tvému případu je sám si uvážit, 1. jestli tu maturitu chceš, 2. jestli tu maturitu potřebuješ, 3. jestli na tu maturitu máš, 4. jestli budeš s to chodit do tý školy, plnit si svý potřeby, etc. etc. etc. O bodu 2., 3. a 4. se můžeš, ale nemusíš, poradit s někým jiným. Pak se rozhodneš, že do té školy půjdeš, nebo nepůjdeš. Prostě věnuješ tomu nějaký čas, racionálně zvážíš své možnosti, schopnosti, přání, touhy, kontravalentní vztahy mezi nimi, a na základě toho se rozhodneš. A když se rozhodneš, je rozhodnuto, a už se k tomu nevracíš. Tečka.

A tak, dejme tomu, že se rozhodneš, že do toho půjdeš. No tak půjdeš, tak beztak, když jsi na té škole nebyl, tak víš úplný hovno o tom, jak to tam bude chodit, co po Tobě budou chtít, atp. Tak to nebudeš řešit, až tam dojdeš, oni Ti všecko řeknou. A Ty nebudeš kušnit, dělat vlny, přemýšlet nad tím, na co bys si dal kalhoty, kdybys neměl galaty, ani nad podobnými pakoninami, ale se budeš soustředit na to, co se po Tobě chce.

A když se spleteš, že na to nemáš, arciť jsi si myslel, že na to máš, tak propadneš na pololetí, třeba, z 1/2 odborných předmětů. Tak z tý školy odejdeš, ale budeš vědět, že na to nemáš, ne si jenom myslet. A budeš vklidu: šel jsi do toho, zkusil jsi to, dal jsi do toho, cos mohl, nemáš na to. To je normální, nikdo nemá na všecko.

To je racionální přístup. Ty máš úzkostný přístup.

To znamená, že namísto toho se začneš hnípat v domněnkách. Že to nedáš, že na to nemáš, že v tý škole bude …, a pak … Ono se to rozjede a dostaví se výsledek: obsese. A na ni začneš hledat kompulsi: obsesivně kompulsivní konání, alkohol, trávu, piko, půjdeš si zahrát do výherních automatů, nebo cokoli jiného a podobného – člověk může být závislý na prakticky čemkoli.

A dostaneš se do začarovaného kruhu, ve kterém jsi. Přijde obsesivní myšlenka, hledáš na ni kompulsi. Na chvíli se uklidníš. Přijde jiná obsesivní myšlenka, nebo ta samá, protože Ti ji něco připomnělo, někdo připomněl, atp., hledáš kompulsi.

Stejný princip, jako u alkoholika: vstane, klepe se, má absťák, je mu blbě. Se napije, absťák pomine, je mu dobře. Alkohol vyprchá, klepe se, má absťák. Se napije, absťák pomine, je mu dobře. A jako alkoholik bude potřebovat větší a větší dávku, až mu jednoho nekrásnýho dne odejdou játra, nebo se mu rozpadne osobnost, nebo cokoli jiného, ale podobného, tak Tobě jednoho nekrásnýho dne, lidově řečeno, hrábne. Může to být porucha přizpůsobení, může to být psychotická porucha, nejčastěji schizofrenie a nejčastěji paranoidní. Protože člověk není chodící biologický počítač, není na takový způsob myšlení a používání mozku „konstruován“.

Jednoduché, celý příběh.