Co to znamená modlit se za někoho, kdo je po smrti?

Modlit se za mrtvé ?

"Mezi živými a mrtvými není rozdíl

Církev nedělá rozdíly mezi živými a mrtvými. Bůh není Bohem mrtvých, je Bohem živých. Pro Něj jsou všichni lidé živí. Z této perspektivy můžeme smrt vnímat jako velkou naději a radostně očekávat setkání s Kristem tváří v tvář.
Můžeme říkat: „Přijď brzy, Pane Ježíši!“

Modlitba pomáhá nejen živým

Věříme-li, že modlitba pomáhá živým lidem, proč bychom se neměli modlit i za mrtvé? Život je jeden, neboť jak říká evangelista: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých“ (srov. Lk 20,38). Smrt není konec, ale jen stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být tedy marná. Kdyby totiž na zemi láska měla moc, a po smrti již žádnou moc neměla, bylo by to popření slov Bible a zkušenosti církve, že láska je silnější než smrt, neboť Kristus ve své lásce k lidstvu smrt přemohl."

https://www.pas­torace.cz/tema­ticke-texty/r-2006-i-ve-smrti-jsme-spojeni-s-bohem-modlitba-za-zemrele-a-mrtve

Navíc je to uvedené v modlitbě . Zřřejmě ji neznáte, takže její slova

http://www.mo­dlitba.cz/modlit­ba-v-zivote/seznam-modliteb/zakladni-modlitby/

Věřím v jednoho boha …

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího,
který se zrodil z Otce přede všemi věky…

..
Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta
byl umučen a pohřben.
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.
A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé
a jeho království bude bez konce.

--
„Odpočinutí věčné dej jim, Pane,
a světlo věčné ˇař jim svítí,
ať odpočívají ve svatém pokoji
Amen“

Modlitba za zemřelé
https://www.far­nosthluk.cz/mo­dlitba-za-zemrele/

Proto se i za duše zemřelých slouží tzv. zádušní mše.

„Křesťané si již v prvním století byli vědomi, že na nich leží povinnost neopouštět své zemřelé, ale nadále jim pomáhat ve směřování k Bohu. Slavili eucharistickou oběť na náhrobcích svých mučedníků a o výročních slavnostech se modlili za „méně důležité zemřelé“, pohřbené kolem nich. Máme mnoho vyprávění z života svatých, kteří zemřelým pomohli svými modlitbami. Jednu legendu čteme z života svaté Perpetuy, která zemřela roku 203. Byla ve vězení, když se jí ve vidění ukázal její zemřelý bratr Denokrates. Zdálo se, že je poraněný a nemůže se napít z pramene. Z toho Perpetua pochopila, že potřebuje její modlitby. Denně se za něj modlila, aby byl vzat do nebe, a byla odměněna dalším viděním, v němž byl šťastný, uzdravený a schopný pít z věčného pramene.
Biblické, církevní nebo legendární prameny nás tedy ujišťují, že to není jen naše osobní zkušenost nebo existenciální otázka, ale že se jedná o skutečnost, jež přesahuje pouze náš osobní horizont.“

https://duchovni-inspirace.sig­naly.cz/1610/mo­dlit-se-za-zemrele-ma

Ve víře a náboženských úkonech logiku nehledej. Víra je protiklad logiky.

… to víš, všichni asi nebyli svatí, takže neměli čas se vyzpovídat, tudíž to někdo musí udělat za ně …
… lepší je spravedlivý trest pro viníky, i s pomstou bych souhlasil, modlitba je jim na dvě věci …

P. Fiala podle mne jenom zkouší „nahnat nějaké „politické body“,
protože je ODS už nemá kde brát.

Nejsem si jist, co otázka sleduje, ale pokud jde o zájem dozvědět se hledisko věřícího, tak věc lze pojmout dvěma způsoby: Pro další osud duše člověka je důležité jak žil a posledním rozhodujícím momentem je brán okamžik smrti. Takže mnohem důležitější se zdá, a zřejmě je, modlitba za živé a za okamžik smrti. Nikdo ale nemůže vyloučit, že Bůh, který je pánem i času a ví i o budoucích modlitbách, nemůže tyto budoucí modlitby přičíst k dobru a dát vnitřní světlo umírajícímu v minulosti.
Většinou se modlitbou za mrtvé zřejmě myslí „pouze“ ulehčení očistné pouti duše, o které doufáme, že putuje do nebe. Je to projev solidárnosti, protože, jak píše Annas, pro Boha jsou všichni živí a tedy i pro věřící není takový rozdíl mezi mrtvými a živými. Tedy ten rozdíl je samozřejmě obrovský, ale neznamená vše. Věřící by měli tvořit jedno společenství: živí, duše v očistci, duše v nebi. Takže věřící tolik nerozlišují mezi utrpením bratří ještě žijících, a utrpením bratří již pohřbených. Těm druhým můžeme pomoci již jen modlitbou a potěšením z nápravy vlastního života.
Samozřejme v některých případech jde člověku o tzv dobrou pověst a ony „kladné body“, ale křesťan je povinen v sobě vždy chovat špetku naděje, že to ten druhý myslí upřímně. Jinak by nad ním neoprávněně vynášel soud, i když jen potichu. Tím není myšleno, aby se člověk zcela vzdával svého úsudku o druhém.

Tak se říká, že duše je v nebi, občas vstoupí do nějakého těla a když přijde konec, tak se zase duše dostane to nebe. Možná nějaká duše tento proces prožila vícekrát. Duše je podle toho nesmrtelná, tělo je smrtelné. Můžeme se za ty oběti pomodlit a stejně tak i za své nepřátele a odpustit jim, což křesťané hlásají, ale podle muslimů jsou takoví lidé slaboši a nepřátelé. Ale pokud je duše nesmrtelná, tak co je vlastně smrt?