Historie úprav
Zeptal/a se – 4.únor 17:16
Může škola ovlivnit vývoj jedince ? Jaké máte vzpomínky na školu vy ?
Vzdělání a práce – Střední školy
Dobrý den, pro některé z vás byla jistě střední škola plná
krásných vzpomínek, ale pro mě je to každodenní noční můra. Pokusím se
stručně shrnout moji situaci. Už šestým rokem dochazím na víceleté
gymnázium, jehož úroveň nepatří mezi nejlepší ( šikana, drogy…) Když
jde o “ útoky” atd… beru to takhle. Někteří mí spolužáci si
potřebují něco dokázat, tak ať se na tu chvíli cití, že jsou něco víc,
radši než abych plýtvala svou energii. Jedná má část ví jak to chodí, a
že jsou to jen žvásty. Moje druhá část chodí domů podražděná
,osamělá , s pláčem a pocity méněcennosti…naprosto vyčerpaná. Na
druhou stranu si uvědomím, jak stupidně se chovám, a o to víc jsem v tu
chvíli ze sebe nešťastná…V rodině máme depresivní sklony, ale v mém
případě může jít i o hormony. Tak tak zvládám individualní koníčky
a učení, takže škola je můj jediný společenský kontakt. Snažím se
soustředit pouze na vzdělaní, které je prioritou.
O víkendu, prázdninách či volnu, jsem šťastná a mám chuť do života,
plánuju a mám ambice ..
Asi je to normalní, dospívám ale bojím se, že z té školy odejdu jako
někdo jiný, jako udupaná, ušlapaná a neschopná holka.
Jsou horší věci, život bude drsnější, ale přála bych si abych mohla
existovat jako individualní bytost, kterou neovlivňuje tolik okolí, a tak se
mohla vyvíjet, kdekoliv a kdykoliv a mezi kýmkoliv…Být sama sebou…Jestli
to dává aspoň trochu smysl.
Omlouvám se, vím že to nebylo nejstručnější, a pokud jste to dočetli až
jsem, moc ráda bych si přečetla vaše příběhy ze střední ( dospívání)
a popřípadě příjmu jakoukoliv reakci či radu.
Přeju hezký zbytek dne.
Zeptal/a se – 4.únor 19:06
Může škola ovlivnit vývoj jedince? Jaké máte vzpomínky na školu vy?
Vzdělání a práce – Střední školy
Dobrý den, pro některé z vás byla jistě střední škola plná
krásných vzpomínek, ale pro mě je to každodenní noční můra. Pokusím se
stručně shrnout moji situaci. Už šestým rokem dochazím na víceleté
gymnázium, jehož úroveň nepatří mezi nejlepší ( šikana, drogy…) Když
jde o “ útoky” atd… beru to takhle. Někteří mí spolužáci si
potřebují něco dokázat, tak ať se na tu chvíli cití, že jsou něco víc,
radši než abych plýtvala svou energii. Jedná má část ví jak to chodí, a
že jsou to jen žvásty. Moje druhá část chodí domů podražděná
,osamělá , s pláčem a pocity méněcennosti…naprosto vyčerpaná. Na
druhou stranu si uvědomím, jak stupidně se chovám, a o to víc jsem v tu
chvíli ze sebe nešťastná…V rodině máme depresivní sklony, ale v mém
případě může jít i o hormony. Tak tak zvládám individualní koníčky
a učení, takže škola je můj jediný společenský kontakt. Snažím se
soustředit pouze na vzdělaní, které je prioritou.
O víkendu, prázdninách či volnu, jsem šťastná a mám chuť do života,
plánuju a mám ambice ..
Asi je to normalní, dospívám ale bojím se, že z té školy odejdu jako
někdo jiný, jako udupaná, ušlapaná a neschopná holka.
Jsou horší věci, život bude drsnější, ale přála bych si abych mohla
existovat jako individualní bytost, kterou neovlivňuje tolik okolí, a tak se
mohla vyvíjet, kdekoliv a kdykoliv a mezi kýmkoliv…Být sama sebou…Jestli
to dává aspoň trochu smysl.
Omlouvám se, vím že to nebylo nejstručnější, a pokud jste to dočetli až
jsem, moc ráda bych si přečetla vaše příběhy ze střední ( dospívání)
a popřípadě příjmu jakoukoliv reakci či radu.
Přeju hezký zbytek dne.