Historie úprav
Odpověděl/a – 18.duben 18:56
Nevím, v Pekle je hic, v Nebi nuda. :P
Nemodlím se každý den. Nejenže je to zbytečné, ale ani se to nemá
(nehledě na náboženství).. Nemluvě o tom, že spousta takových lidí
(pánbíčkářů a jiných, co se pořád modlí), se modlit ani neumí. Často
je to rutina a autamitcké odříkávání něčeho, co ani „necítí“. Tj.
prázdná slova, případně verše. Bez významu, bez hlubky, bez odezvy. Pokud
už je člověk věřící, měl by prokazovat svou víru a svou oddanost
bohu/bohům. A to se nedělá modlitbami – to je spíše něco jako
„obtěžování“. Pravá modlitba je pak spíše v kontemplaci, emocích,
katarzi, meditaci/tichu (či v transu), sebepoznání a zdokonalování,
přiblížení se bohu a napodobování boha, v introspekci, rozjímání,
seberealizaci, jednotě a transformaci.
Jakákoli osobní modlitba („já chci“ – tedy pro sebe) se stejně
vylučuje (s vírou, božstvím), a krom jiného je nesmyslné modlit se za
něco, co si žádáme (na základě omezených tužeb, pramenících z ega),
stejně nevíme, co je pro nás dobré (a co ne).
„Bohové dali člověku dvě ruce proto, aby je neobtěžoval s každou maličkostí.“
Odpověděl/a – 18.duben 19:02
Nevím, v Pekle je hic, v Nebi nuda. :P
Nemodlím se každý den. Nejenže je to zbytečné, ale ani se to nemá
(nehledě na náboženství, kromě Islámu).. Nemluvě o tom, že spousta
takových lidí (pánbíčkářů a jiných, co se pořád modlí), se modlit
ani neumí. Často je to rutina a autamitcké odříkávání něčeho, co ani
„necítí“. Tj. prázdná slova, případně verše. Bez významu, bez
hloubky, citu, bez odezvy. Pokud už je člověk věřící, měl by prokazovat
svou víru a svou zbožnost. A to se nedělá modlitbami – to je spíše
něco jako „obtěžování“. Pravá modlitba je pak spíše v kontemplaci,
emocích, katarzi, meditaci/tichu (či v transu), sebepoznání a
zdokonalování, přiblížení se bohu a napodobování boha, v introspekci,
rozjímání, seberealizaci, jednotě a transformaci.
Jakákoli osobní modlitba („já chci“ – tedy pro sebe) se stejně
vylučuje (s vírou, božstvím, s realizací), a krom jiného je nesmyslné
modlit se za něco, co si žádáme (na základě omezených tužeb,
pramenících z ega), stejně nevíme, co je pro nás dobré (a co ne).
„Bohové dali člověku dvě ruce proto, aby je neobtěžoval s každou maličkostí.“
