Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 12.duben 22:00

Nwm, o jakém zabití a v jakém kontextu vlastně mluvíš… Avšak jistě, pokud antipsychotika brát nebudeš, tak ti bude hrabat, budeš mít bludy, budeš velmi pravděpodobně ohrožovat společnost. A v tomto důsledku vůči tobě budou jednat (policie, doktoři, odborníci, aj), pokud se budeš bránit, unikat nebo ostatní nějak napadat, bude proti tobě použita síla, donucovací prostředky a je více pravděpdobné, že se stane nějaká ta nehoda, neštěstí.

Sveď to třeba na Boha, Přídodu nebo karmu (minulé životy). Každopádně si psychická onemocnění zřejmě nevybírají. Některým prostě jebhe. A za své činy můžou výhradně oni – nemoc se vinit nedá, nedá se vinit nikdo třetí. Vini jsou ti, kteří něco dělají, udělají – ať už jsou nemocní nebo ne. O to hůř, když se někdo neléčí (a dobře ví, že by měl!).
Co přesně způsobuje konkrétně schizofrenii se přesně neví (krom pár faktorů, které hrají roli), nicméně se předpokládá, že si v některých případech za to můžou dotyční sami (bez drog), chováním, přístupy, návyky a myšlením.

Schizofrenici zobat patáčky musí, protože bez nich totálně magoří. Často i s nimi, ale o dost míň. Znám to dobře, protože strýc měl schizofrenii a totálně mu hrabalo. Opakovaně se odmítal léčit (většinu času bez léčby) a tak se u něj střídaly období, kdy mu hrabalo víc a kdy míň. Každopádně měl solidní halušky, paranoiu a další. Kdysi se ho rodina pokoušela znesvéprávnit, trvalo to roky a bylo to nemožné. Léčit se odmítal, byl velmi problematický, náročný, pobíral důchod, bydlel u svých rodičů, občas byl pasvině-agrisivní (tj. slovně a jinak napadal – neodůvodněně, zkrátka mu hrabalo a byl paranoidní, měl „své důvody“ – které viděl, slyšel, „zažil“), byl hlučný, velmi často mluvil a řval, i když byl sám, občas rozbíjel nábytek. Avšak u soudu se vždycky uměl chovat a zbavit ho svéprávnosti se nedalo. Byl dospělý, svéprávný, měl svá práva, nikdo ho k ničemu nenutil ani ho nehlídal (jako odoborně). Před nemocí byl docela inteligentní a vystudovaný právník (to jen pro info; každopádně prý úplně jiný člověk před tou nemocí). My (já a sourozenci) ještě jako děti a mladiství, jsme dle jeho výkyvů nálad/chování měli často zakázáno příbuzné navštěvovat a vyhýbat se tomu domu (tedy kvůli němu). Svátek byl vždycky když občas cestoval (byl pryč, zmizel třeba na pár týdnů). Problémů bylo hodně, menších i větších, často se řešily. Jednou už mu (zase) hráblo tak, že rodinu napadl i fyzicky, byli přivoláni zdravotníci a policie. Ale utekl a unikal policii.. několik dní, nakonec ho našli utopeného v řece. Líto mi ho nikdy nebylo: byl to blízký příbuzný a bydlel kousek od nás, ale nikdy jsem ho pořádně neznal – jen jako vyšinutého psychotika. Po jeho skonu už byl klid a žádné větší starosti. Možná je hnusné to říct, ale je to tak. Byl to prostě solidní magor a představoval vlastně jen problém a riziko…
Schizofrenici, obzvlášť neléčení, jsou velmi často prostě kurewsky nevyzpytatelné a potenciálně nebezpečné individua. Prostě jim hrabe. „Ale né, já jsem v pohodě, nepotřebuju se léčit“… Až na to, ž jsou úplně choří na hlavu a NEMŮŽOU normálně fungovat ani kdyby chtěli. Problém je, že těm co často hrabe nejvíc, si to kolikrát vůbec neuvědomují – někteří víc, někteří míň (a taky někdy). Ale je to prostě závažný a často nezvladatelný problém (myslím hlavně pro rodinu). Nejlepší ještě je, když se ti psychouší odmítají léčit – a být alespoň trochu normální; a ještě si svůj stav zhoršují.

Za mě psychické nemoci, poruchy, úchylky a různé nepříčetné stavy nejsou nikdy žádná omluva. Nedá se pardonovat problematické až nebezpečné chování/jednání a svádět to na ně jiného. Může za to nemoc? Jsou to oni kdo mají tu nemoc – a když už něco provedou, je to primárně jejich vina. Často jsem slýchal kecy jako, on za to němůže, je nemocný.. A co jako, kdo za to tedy může?! Nemoc je vada jako cokoli dalšího (jako když někdo trpí třeba vadným charakterem, agresí, vznětlivostí, hloupostí a desítkami dalších… a na zákaldě nich jedná tak, že způsobuje problémy). Je to nemoc? Je to v první řadě JEJICH nemoc, jejich problém. A jsou to oni, kdo ty problémy dělají, nikdo jiný. Nelze na základě toho řcít „bez viny“, „nemůže za to“. Jasně, že může.

Disraeli

Odpověděl/a – 12.duben 22:03

Nwm, o jakém zabití a v jakém kontextu vlastně mluvíš… Avšak jistě, pokud antipsychotika brát nebudeš, tak ti bude hrabat, budeš mít bludy, budeš velmi pravděpodobně ohrožovat společnost. A v tomto důsledku vůči tobě budou jednat (policie, doktoři, odborníci, aj), pokud se budeš bránit, unikat nebo ostatní nějak napadat, bude proti tobě použita síla, donucovací prostředky a je více pravděpdobné, že se stane nějaká ta nehoda, neštěstí.

Sveď to třeba na Boha, Přídodu nebo karmu (minulé životy). Každopádně si psychická onemocnění zřejmě nevybírají. Některým prostě jebhe. A za své činy můžou výhradně oni – nemoc se vinit nedá, nedá se vinit nikdo třetí. Vini jsou ti, kteří něco dělají, udělají – ať už jsou nemocní nebo ne. O to hůř, když se někdo neléčí (a dobře ví, že by měl!).
Co přesně způsobuje konkrétně schizofrenii se přesně neví (krom pár faktorů, které hrají roli), nicméně se předpokládá, že si v některých případech za to můžou dotyční sami (bez drog), chováním, přístupy, návyky a myšlením. Jinak jsou zde taky neurologické a genetické příčiny.

Schizofrenici zobat patáčky musí, protože bez nich totálně magoří. Často i s nimi, ale o dost míň. Znám to dobře, protože strýc měl schizofrenii a totálně mu hrabalo. Opakovaně se odmítal léčit (většinu času bez léčby) a tak se u něj střídaly období, kdy mu hrabalo víc a kdy míň. Každopádně měl solidní halušky, paranoiu a další. Kdysi se ho rodina pokoušela znesvéprávnit, trvalo to roky a bylo to nemožné. Léčit se odmítal, byl velmi problematický, náročný, pobíral důchod, bydlel u svých rodičů, občas byl pasvině-agrisivní (tj. slovně a jinak napadal – neodůvodněně, zkrátka mu hrabalo a byl paranoidní, měl „své důvody“ – které viděl, slyšel, „zažil“), byl hlučný, velmi často mluvil a řval, i když byl sám, občas rozbíjel nábytek. Avšak u soudu se vždycky uměl chovat a zbavit ho svéprávnosti se nedalo. Byl dospělý, svéprávný, měl svá práva, nikdo ho k ničemu nenutil ani ho nehlídal (jako odoborně). Před nemocí byl docela inteligentní a vystudovaný právník (to jen pro info; každopádně prý úplně jiný člověk před tou nemocí). My (já a sourozenci) ještě jako děti a mladiství, jsme dle jeho výkyvů nálad/chování měli často zakázáno příbuzné navštěvovat a vyhýbat se tomu domu (tedy kvůli němu). Svátek byl vždycky když občas cestoval (byl pryč, zmizel třeba na pár týdnů). Problémů bylo hodně, menších i větších, často se řešily. Jednou už mu (zase) hráblo tak, že rodinu napadl i fyzicky, byli přivoláni zdravotníci a policie. Ale utekl a unikal policii.. několik dní, nakonec ho našli utopeného v řece. Líto mi ho nikdy nebylo: byl to blízký příbuzný a bydlel kousek od nás, ale nikdy jsem ho pořádně neznal – jen jako vyšinutého psychotika. Po jeho skonu už byl klid a žádné větší starosti. Možná je hnusné to říct, ale je to tak. Byl to prostě solidní magor a představoval vlastně jen problém a riziko…
Schizofrenici, obzvlášť neléčení, jsou velmi často prostě kurewsky nevyzpytatelné a potenciálně nebezpečné individua. Prostě jim hrabe. „Ale né, já jsem v pohodě, nepotřebuju se léčit“… Až na to, ž jsou úplně choří na hlavu a NEMŮŽOU normálně fungovat ani kdyby chtěli. Problém je, že těm co často hrabe nejvíc, si to kolikrát vůbec neuvědomují – někteří víc, někteří míň (a taky někdy). Ale je to prostě závažný a často nezvladatelný problém (myslím hlavně pro rodinu). Nejlepší ještě je, když se ti psychouší odmítají léčit – a být alespoň trochu normální; a ještě si svůj stav zhoršují.

Za mě psychické nemoci, poruchy, úchylky a různé nepříčetné stavy nejsou nikdy žádná omluva. Nedá se pardonovat problematické až nebezpečné chování/jednání a svádět to na něco jiného. Může za to nemoc? Jsou to oni kdo mají tu nemoc – a když už něco provedou, je to primárně jejich vina. Často jsem slýchal kecy jako, on za to němůže, je nemocný.. A co jako, kdo za to tedy může?! Nemoc je vada jako cokoli dalšího (jako když někdo trpí třeba vadným charakterem, agresí, vznětlivostí, hloupostí, posedlostí, závislostí a desítkami dalších… a na zákaldě nich jedná tak, že způsobuje problémy, nebezpečí a poškození). Je to nemoc? Je to v první řadě JEJICH nemoc, jejich problém. A jsou to oni, kdo ty problémy dělají, nikdo jiný. Nelze na základě toho řcít „bez viny“, „nemůže za to“. Jasně, že může.