Odpověděl/a – 2.březen 18:59
To těžko říct, protože na to žádná statistika nebude a protože v praxi jim to k ničemu nebude (alespoň oficiálně), tak to o nich nebude známo.
Určitě se ale nějací najdou, nejen v Česku (nebo hlavně i jinde než
v Česku), protože některé lidi zajímá plno oborů a nechce se jim je
studovat na školách. Žene je přirozená zvědavost a touha po vědění a
tom jak věci fungují (což je jen dobře). Takhle to fungovalo až skoro do
moderní doby. „Renesanční člověk“ se nevyskytoval jen v renesanci, ale
v podstatě od starověku až po novověk. Filozofie, různé akademie
(i univerzity) vzdělávaly celkvoě, napříč vědami a všeobecnými
znalostmi.
Sám mám plno knih o medicíně, včetně středoškolských a
vysokoškolských učebnicích a slovníky lékařství. Doteď jsem četl jen
populárně naučné knihy (plus staré filozofické knihy o lékařství od
různých autorů a o léčivém bylinkářství), ale jednou bych se chtěl
pustit i do těch odbornějších a čistě studijních.
Oficiálně to člověk praktikovat nebude. Snad by však bylo možné se to
naučit sám a pak třeba získat osvědčení, splnit zkoušky atd – tím by
prokázal že to umí a mohl by to snad i nějak vykonávat.
Nesmí to praktikovat na peníze. Ale teoreticky z něj může být třeba
„alternativní“ lékař/léčitel, obzvlášť když se v tom svém studiu
zabýval hodně třeba i bylinkářstvím apod. (kteří mnohdy zmůžou víc,
než lékaři).
Takže neoficiílní léčitel z něj nějak být může… ale určitě nebude
moci provádět lékařské zákroky a operace. :D ;)
V praxi se to může hodit pro diagnozu (sebe, ostatních), pro
rady/informovanost a případnou pomoc (třeba okamžitou, pokud je
vyžadována). Ostatně dejme tomu, že se člověk skvěle vyučil
v lékařském umění, co mu zabraňuje, aby byl skvělým lékařem? Čistě
zákony státu a to že je mimo lékrařskou komoru a oficiální
vzdělávání. Avšak znalosti jsou znalosti. A jsme tím, co děláme, umíme
a známe. Pokud umíš léčit a vyznáš se v léčitelství i odborné
medicíně, tak můžeš být lékař – akorát ne oficiálně (titul,
zaměstnání, praxe/podnikání).
Uplatnit ty znalosti taky teoreticky můžeš jako třeba dobrovolný
ošetřovatel-asistent (zdravotnické organizace poskytující pomoc, péči
atd. – nejen v česku). A taky i v dnešní době stále existuje
klášterní medicína (nejen v Česku), která dřív byla po celá staletí
běžnou praxí a součástí klášterů a řádů (odtud i označení
sester/bratrů – zdravotních… od řádových sester a bratrů). Takže
i jako duchovní můžeš léčit (a nemyslím tím spirituálně a vírou, ale
můžeš tam užívat své praktické znalosti) a dost možná ani nemusíš
být duchovní – jen ji mtam můžeš chodit vypomáhat a účastnit
se toho…
Taky v mnoha zemích světa je plno lékařů, kteří nemají vzdělání. Jednoduše proto,že jsou to chudé země, je zde nedostetk kvalifikovaných lékařů (i přesto, že tam působí různé mez. organizace a lékaři bez hranic, jsou tam místní lékaři, kteří studovali sami nebo tam jezdí samouci z ciziny). A protože ta země prostě potřebuje lékařskou pomoc a péči, protože tam zdravotně na tom nejsou dobře, takže se hodí každá (užitečná) pomoc… Takže můžeš jet do nějaké takové země a aplikovat tam své znalosti.
Odpověděl/a – 2.březen 19:45
To těžko říct, protože na to žádná statistika nebude a protože
v praxi jim to k ničemu nebude (alespoň oficiálně), tak to o nich nebude
známo.
Je třeba vzít ještě v úvahu co a jak moc vlastně studují (a jak
efektivně). Avšak odpověď bude, že to budou jednotlivci a nebude jich
mnoho. Obzvlášť pokud se to týká těch, co skutečně vystudovali základy
medicíny a výš. Někteří jsou však velmi učenliví, učá se rádi
(všlijaké obory), sami, mají doboru paměť a jde jim to.
Určitě se ale nějací najdou, nejen v Česku (nebo hlavně i jinde než
v Česku), protože některé lidi zajímá plno oborů a nechce se jim je
studovat na školách. Žene je přirozená zvědavost a touha po vědění a
tom jak věci fungují (což je jen dobře). Takhle to fungovalo až skoro do
moderní doby. „Renesanční člověk“ se nevyskytoval jen v renesanci, ale
v podstatě od starověku až po novověk. Filozofie, různé akademie
(i univerzity) vzdělávaly celkvoě, napříč vědami a všeobecnými
znalostmi.
Sám mám několik desítek knih jen o medicíně, včetně středoškolských
a vysokoškolských učebnicích a slovníky lékařství. Doteď jsem četl jen
populárně naučné knihy (plus staré filozofické knihy o lékařství od
různých autorů a o léčivém bylinkářství), ale jednou bych se chtěl
pustit i do těch odbornějších a čistě studijních. A protože mám
prostě knihovnu, tak tam mám hromadu knih (vč. odborných, učebních)
z různých oborů. Už třeba jen prroto, že mě zajímají.
Oficiálně to člověk praktikovat nebude. Snad by však bylo možné se to
naučit sám a pak třeba získat osvědčení, splnit zkoušky atd – tím by
prokázal že to umí a mohl by to snad i nějak vykonávat.
Nesmí to praktikovat na peníze. Ale teoreticky z něj může být třeba
„alternativní“ lékař/léčitel, obzvlášť když se v tom svém studiu
zabýval hodně třeba i bylinkářstvím apod. (kteří mnohdy zmůžou víc,
než lékaři).
Takže neoficiílní léčitel z něj nějak být může… ale určitě nebude
moci provádět lékařské zákroky a operace. :D ;)
V praxi se to může hodit pro diagnozu (sebe, ostatních), pro
rady/informovanost a případnou pomoc (třeba okamžitou, pokud je
vyžadována). Ostatně dejme tomu, že se člověk skvěle vyučil
v lékařském umění, co mu zabraňuje, aby byl skvělým lékařem? Čistě
zákony státu a to že je mimo lékrařskou komoru a oficiální
vzdělávání. Avšak znalosti jsou znalosti. A jsme tím, co děláme, umíme
a známe. Pokud umíš léčit a vyznáš se v léčitelství i odborné
medicíně, tak můžeš být lékař – akorát ne oficiálně (titul,
zaměstnání, praxe/podnikání).
Uplatnit ty znalosti taky teoreticky můžeš jako třeba dobrovolný
ošetřovatel-asistent (zdravotnické organizace poskytující pomoc, péči
atd. – nejen v česku). A taky i v dnešní době stále existuje
klášterní medicína (nejen v Česku), která dřív byla po celá staletí
běžnou praxí a součástí klášterů a řádů (odtud i označení
sester/bratrů – zdravotních… od řádových sester a bratrů). Takže
i jako duchovní můžeš léčit (a nemyslím tím spirituálně a vírou, ale
můžeš tam užívat své praktické znalosti) a dost možná ani nemusíš
být duchovní – jen ji mtam můžeš chodit vypomáhat a účastnit
se toho…
Taky v mnoha zemích světa je plno lékařů, kteří nemají vzdělání. Jednoduše proto,že jsou to chudé země, je zde nedostetk kvalifikovaných lékařů (i přesto, že tam působí různé mez. organizace a lékaři bez hranic, jsou tam místní lékaři, kteří studovali sami nebo tam jezdí samouci z ciziny). A protože ta země prostě potřebuje lékařskou pomoc a péči, protože tam zdravotně na tom nejsou dobře, takže se hodí každá (užitečná) pomoc… Takže můžeš jet do nějaké takové země a aplikovat tam své znalosti.