Historie úprav

orwell

Odpověděl/a – 11.září 23:44

Proč je nutné to stále opakovat? No přece proto, aby tomu lidé uvěřili. Neustálému opakovaní čehosi a vtloukání do hlav se taky říká, tuším, vymývání mozečků. Nechci zpochybňovat vliv člověka na globální podnebí, ovšem stále se vedou spory o významnosti lidské činnosti. Ke změnám klimatu zde dochází od nepaměti. Nechci se rozepisovat o všech známých vlivech, ale stačí se zamyslet pouze nad vlivem sopečné činnosti na naší planetě. Takové pořádné odříhnutí sopky má dopad na klima takový, že veškerá lidská činnost za stejnou dobu je ve srovnání s tím jen uprdnutím mravence. Lze si o tom dohledat dost informací a jen pro zajímavost uvádím pouze níže něco z toho. Názor ať si udělá každý sám.

• – – – – – – – – – –

https://www.sci­.muni.cz/~her­ber/volcano.htm

• Na celé planetě se každým rokem přihlásí o slovo několik desítek sopek,
• K. Smith (2002, 156) uvádí, že na celé planetě je přibližně 500 činných vulkánů, z nichž asi 50 se každým rokem aktivně projevuje erupcemi.
• Množství uvolněné energie při sopečném výbuchu je obrovské. K. Smith (2002, 157) uvádí, že při průměrné explozi je uvolněno 10¹⁵ – 10¹⁸ J. Pro srovnání atomová bomba o hmotnosti 1 kt by uvolnila energii „pouze“ 4 × 10¹² J.
• Historie lidského pozorování vulkanických procesů (max. 6000 let) je neporovnatelně krátká s životním cyklem geologických pochodů. K. Smith (2002, 156) proto udává, že všechny sopky, které byly aktivní za posledních 20 000 let, by měly být považovány za potenciálně aktivní.
• Při každém sopečném výbuchu se do atmosféry dostává obrovské množství pyroklastického materiálu. Větší kusy většinou dopadají zpět v blízkosti vulkánu, jemnější částice bývají ale horkým prouděním vytaženy do velkých výšek a v závislosti na povětrnostním podmínkách (především činnosti větru) se mohou dostávat stovky km daleko od místa vzniku. Při silných erupcích může tefra proniknout až nad hranici troposféry a ovlivnit tak klimatickou situaci. Při explozi vulkánu Tambora v roce 1815 bylo podle Z. Kukala (1983, 129) vyvrženo až 100 km3 pyroklastik, které v následujícím roce v důsledku zastínění a oslabení slunečního záření snížily globální teplotu o 0,3°C. Následovala neúroda provázená hladomory a zmíněný rok byl nazván „rokem bez léta“.

https://www.en­viweb.cz/75127
Největší tragédie spojené s oxidem uhličitým, se odehrály v rocích 1984 a 1986 v africkém Kamerunu. Z (maarových) jezer Monoun a Nyos, tzv. limnickými erupcemi došlo v jednu jedinou chvíli k masivnímu úniku tohoto plynu – v řádu stovek tisíc tun.

orwell

Odpověděl/a – 12.září 21:49

Proč je nutné to stále opakovat? No přece proto, aby tomu lidé uvěřili. Neustálému opakovaní čehosi a vtloukání do hlav se taky říká, tuším, vymývání mozečků. Nechci zpochybňovat vliv člověka na globální podnebí, ovšem stále se vedou spory o významnosti lidské činnosti. Ke změnám klimatu zde dochází od nepaměti. Nechci se rozepisovat o všech známých vlivech, ale stačí se zamyslet pouze nad vlivem sopečné činnosti na naší planetě. Takové pořádné odříhnutí sopky má dopad na klima takový, že veškerá lidská činnost za stejnou dobu je ve srovnání s tím jen uprdnutím mravence. Lze si o tom dohledat dost informací a jen pro zajímavost uvádím níže pouze něco z toho. Názor ať si udělá každý sám.

• – – – – – – – – – –

https://www.sci­.muni.cz/~her­ber/volcano.htm

• Na celé planetě se každým rokem přihlásí o slovo několik desítek sopek,
• K. Smith (2002, 156) uvádí, že na celé planetě je přibližně 500 činných vulkánů, z nichž asi 50 se každým rokem aktivně projevuje erupcemi.
• Množství uvolněné energie při sopečném výbuchu je obrovské. K. Smith (2002, 157) uvádí, že při průměrné explozi je uvolněno 10¹⁵ – 10¹⁸ J. Pro srovnání atomová bomba o hmotnosti 1 kt by uvolnila energii „pouze“ 4 × 10¹² J.
• Historie lidského pozorování vulkanických procesů (max. 6000 let) je neporovnatelně krátká s životním cyklem geologických pochodů. K. Smith (2002, 156) proto udává, že všechny sopky, které byly aktivní za posledních 20 000 let, by měly být považovány za potenciálně aktivní.
• Při každém sopečném výbuchu se do atmosféry dostává obrovské množství pyroklastického materiálu. Větší kusy většinou dopadají zpět v blízkosti vulkánu, jemnější částice bývají ale horkým prouděním vytaženy do velkých výšek a v závislosti na povětrnostním podmínkách (především činnosti větru) se mohou dostávat stovky km daleko od místa vzniku. Při silných erupcích může tefra proniknout až nad hranici troposféry a ovlivnit tak klimatickou situaci. Při explozi vulkánu Tambora v roce 1815 bylo podle Z. Kukala (1983, 129) vyvrženo až 100 km3 pyroklastik, které v následujícím roce v důsledku zastínění a oslabení slunečního záření snížily globální teplotu o 0,3°C. Následovala neúroda provázená hladomory a zmíněný rok byl nazván „rokem bez léta“.

https://www.en­viweb.cz/75127
Největší tragédie spojené s oxidem uhličitým, se odehrály v rocích 1984 a 1986 v africkém Kamerunu. Z (maarových) jezer Monoun a Nyos, tzv. limnickými erupcemi došlo v jednu jedinou chvíli k masivnímu úniku tohoto plynu – v řádu stovek tisíc tun.

Doplnění:
Dnes 12.9.2023 na Prima ZOOM v 17:55 – 18:55 bylo možno zhlédnout pořad Člověk a vesmír (1), kde mj. byly uvedeny další příčiny změn klima na Zemi. Jedná se zejména o vliv precese zemské osy a změn oběžné dráhy Země vlivem gravitačního tahu ostatních planet Sluneční soustavy. Stojí to opravdu za zhlédnutí. Myslím si, že s tímto nic neuděláme, ani kdybychom se na hlavu stavěli a chovali se co nejekologičtěji.